Bořek Slezáček, který napsal hořkou komedii Narozeniny, hraje v ní hlavní roli a zároveň má dnes také (opravdové) narozeniny vám v tomto rozhovoru přiblíží zákulisí vzniku divadelního scénáře, ale i to, že je snad první herec, který pravidelně chodil do Míru ještě mnoho let před jeho vznikem.
Narozeniny mají už v neděli 1. 6. ostravskou derniéru. Tím to ale nekončí! Úplně poslední příležitost vidět tuto neobvyklou hořkou komedii budete mít 25., 26. a 27. června v pražském Divadle Na Fidlovačce, kde odehrajeme poslední tři představení a zároveň tam již tradičně uzavřeme celou divadelní sezónu. Pokud jste z Prahy a okolí, určitě se přijďte rozloučit s komedií, u které se pořádně zasmějete, možná trochu rozpláčete, určitě se zamyslíte a dost možná se v ní i poznáte!
Do Prahy je stále dostatek vstupenek:
25. června 2025 | 19:00
26. června 2025 | 19:00
27. června 2025 | 19:00
O čem je komedie, jejíž psaní bylo původně jen jako výmluva před sekáním trávy? Proč se rodák z Ostravy cítí na prknech Divadla Mír jako doma a jak se mu s našimi herci spolupracovalo? Proč tuto komedii režíroval právě Jan Hřebejk? A co si o scénáři myslela Bořkova žena? Ponořte se do exkluzivního rozhovoru s Bořkem Slezáčkem!
Jak vznikl scénář k Narozeninám?
Začal jsem je psát za covidu, v tom prvním lockdownu na jaře 2020. Divadla tehdy nehrála a já měl najednou dost času. A protože jsme se ženou byli doma oba, byl jsem ohrožen domácími pracemi a musel jsem tak přijít s relevantní výmluvou. A tvrdit, že nemůžu sekat trávník, protože píšu scénář, to, uznejte, zní jako nezpochybnitelně dobrý argument. Sepsal jsem to poměrně rychle, během měsíce a půl, a pak se k tomu vrátil někdy na podzim, trochu to doupravil a dopsal závěr. Dal jsem to přečíst ženě, která mi řekla, že jsem se zbláznil a že to nikdo nikdy hrát nebude. No, tak je vidět, že tady nejsem jediný blázen. Divadlo Mír je jich plné. Naštěstí.
O čem tato inscenace je?
Já to nechci nějak spoilerovat. Nejlepší asi bude, když se diváci přijdou podívat. Je to ale vlastně taková satirická komedie, nebo spíše tragikomedie o tom, jak strašné máme všichni předsudky o druhých. O tom, že chlapi si furt poměřujou pinďoury a že ženy jsou mnohem smířlivější.
Koho a kdy napadlo, že by se mohla hra realizovat na prknech Divadla Mír?
Děj se odehrává v Beskydech, všechny postavy jsou vlastně Ostraváci, a Honzu Hřebejka napadlo, že by se to dalo na tom postavit. No a mě napadlo, že zajdu do Míru. Říkal jsem si líná huba, holé neštěstí. Bylo to někdy na jaře roku 2023.
Znal jste Divadlo Mír už dřív?
Samozřejmě. Je to takový fenomén, že bych musel být úplný negramot a ignorant, abych ho neregistroval. Nějaké věci jsem v Míru viděl, hodně jsem si užil Blbce k večeři a strašně se mi líbila Ledvina. Se Štěpánem Kozubem jsem se potkával při natáčení seriálu Místo zločinu Ostrava, který režíroval mimo jiné taky Honza Hřebejk, a s Vláďou Polákem jsem zase točil italský film Terezín. A s tátou Michala Sedláčka jsem chodil na gympl. Mimochodem, já byl vlastně v Míru ze všech lidí tam úplně první. Chodil jsem tam totiž jako kluk do kina Mír a viděl jsem tam nespočet filmů. Takže jsem vlastně na domácí půdě.
A proč padl výběr zrovna na Honzu Hřebejka, který není primárně divadelní režisér?
Protože jsme kamarádi a proto, že Honza byl asi třetí člověk, který to četl a líbilo se mu to. Napadlo ho, že bychom to mohli natočit jako film. A tak jsem to přepsal na filmový scénář, abychom se pak oklikou vrátili k divadelní verzi. Honza divadlo miluje. Vlastně většinu času, který spolu trávíme, se bavíme jen o třech věcech – o filmu, divadle a poezii. Honza je pro mě prostě od prvopočátku nedílná součást Narozenin. Takže já jsem do Míru šel s tím, že mám scénář, režiséra i hlavního protagonistu. Nač troškařit.
Mluvil jste i do obsazení?
To mi nepřísluší. Ale samozřejmě jsme si o tom s Honzou povídali. On obsazení vždycky ve svých projektech bere velmi vážně. Já jsem jen navrhl herečku na ztvárnění role mé manželky. Koukal jsem totiž ještě dříve, než jsem šel za Albertem, na to, kdo v Míru kdy hrál a zjistil jsem, že tam hostovala i moje kamarádka Pavlína Kafková. Známe se už od poloviny 80. let. Dlouhý příběh. Hodně jsem kamarádil s celým jejím ročníkem z konzervatoře. A mám strašnou radost, že jsme se mohli setkat i při práci na jevišti.
Kdo se se svou rolí podle vás absolutně sžil?
Všichni herci Divadla Mír jsou skvělí! Já jsem z té narozeninové party pochopitelně zdaleka nejhorší herec. Ale mám celoživotní heslo „Ostudu si pokazit nenechám“.
Máte s mírákama něco společného?
Ostravu!!!
Děkujeme za rozhovor a přejeme vše nejlepší k narozeninám (hlavně, ať se skutečná oslava nezvrtne jako ta mírová)!
