Lakomec, ale také hamoun, hamižník, skrblík, chamtivec nebo držgrešle. Každý z nás se s někým takovým určitě alespoň jednou v životě setkal – ať už v podobě šetřivého příbuzného, pohádkového Pandrholy či strýčka Skrblíka. Ten nejznámější Lakomce se však psal, píše a bude psát jedině s velkým „L“!
Ano, řeč je o Harpagonovi. Ústřední postavě legendární divadelní hry, do které její stvořitel, dramatik Molière, promítl charaktery nafoukaných a dekadentních příslušníků vyšších vrstev barokní Francie. Právě tam naše vyprávění začne. Vydejte se s námi na dobrodružnou cestu ze 17. století, konkrétně z pařížského Palais-Royal, až do současnosti, do světa digitálního jeviště (či chcete-li videotéky) MírPlay, kde od prosince najdete celý záznam mírového Lakomce!
Nebojte, nemusíte hledat klíčky od DeLoreanu Martyho McFlye, k této projížďce časem vám budou stačit vaše oči. Článek je navíc i pro ty, kteří Lakomce nikdy neviděli/nečetli. Vyvarovali jsme se totiž spoilerům (těm automobilovým bohužel ne). Tak pojďme na to!
Marty McFly, Doktor Emmett a stroj času v podobě auta DeLorean v nesmrtelné klasice Návrat do budoucnosti (1985)
Hákoslav?
Ještě než se vydáme na samotnou cestu, dovolte menší odbočku. Když jsme (jen pro zajímavost) hledali původ jména Harpagon, narazili jsme na několik zajímavých oříšků. V nich se bohužel neskrývaly šaty pro Popelku, ale několik překladatelských kiksů.
Na Wikipedii se píše, že jméno Harpagon je vyvozené z – citujeme – „latinského harpago = loupit“. Harpagon by tedy dle tohoto překladu měl být „loupežník“. Nedalo nám to a rozhodli jsme se tento překlad ověřit v různých slovnících. A nestačili jsme se divit výsledku. V každém z nich se psalo, že latinské harpago pochází ze starořeckého podstatného jména harpáge, což znamená „hák“. Konkrétně se jedná o specifický druh háku, který se v angličtině nazývá „grappling iron“. Ten je připevněný ke konci lana a používá se k držení dvou lodí u sebe.
S trochou důvtipu si tak můžeme domyslet, že autor hesla „Lakomec“ předpokládal, že se tento hák automaticky používá ke kradení, jenže… on to celé domotal ještě jedním uzlem, protože popletl i slovní druhy. Latinské harpago není sloveso (a proto už z principu nemůže znamenat „loupit“), ale podstatné jméno.
Nešťastník si pravděpodobně spletl latinu s řečtinou – řecké ἁρπάζω (harpázō) totiž sloveso sice je, jenže ani ono neznamená přímo „loupit“, ale spíše „vytrhnout, unést, zmocnit se, uchvátit“.
Námořnk s kokovým hákem číhající na autora špatného překladu.
Tato činnost se spojuje se zaháčením a prudkým trhnutím, např. piráti pomocí háku přitáhli napadený koráb, přeskákali na jeho palubu a začali rabovat. Nutno tedy dodat, že autor hesla není úplně mimo mísu, ale velice nebezpečně balancuje na jejím okraji.
Zajímavost #1
Cesta za původem jména Harpagon nás zavedla také do botaniky, mořské biologie, a dokonce entomologie. Harpago je totiž rod mořských plžů a Harpagofyt ležatý je zase exotická bylina, které se přezdívá Čertův dráp. V morfologii některých zástupců hmyzu se pojmem harpago označuje koncová část genitálií. Všechny tyto názvy ze světa fauny a flóry spojuje jedna věc a tou překvapivě není kradení! Jak už asi tušíte, všechny svojí podobou a vlastnostmi odkazují k háku.
Závěrem bychom rádi podotkli, že Harpagon by v doslovném překladu mohl být třeba Hákoslav. Zpět ale k samotné divadelní hře.
Kdo ví, jak by Harpagon vypadal, kdyby Molièr zakomponoval do hry skutečný hák. Možná jako Kapitán Hook z Petra Pana?
La grande première
„Paříž. 9. září 1668. Naplněný divadelní sál prestižního Palais Royal se pomalu plní. Neotálí a rychle si nasazuje svoji alonžovou paruku. Všude přitom rozvíří pšeničný pudr, díky kterému si umělé vlasy udržují sněhobílou barvu. Zakašle a odplivne si. Poté natahuje bílé punčochy a nazouvá si přezkové střevíce…“
Pokud jste si představovali mladou herečku oblékající si kostým, jste vedle jak ta jedle. Popisovanou osobou je totiž muž, sám velký Jean-Baptiste Poquelin, který se zapsal do historie pod pseudonymem Molièr. Za chvíli vypukne jeho velká premiéra, ne-li ta úplně největší.
Outfit může dnešního muže zmást, ale Ludvík XIV. (na obrázku) byl ve své době považován za alfa samce!
Na prknech, která znamenají svět, se poprvé odehraje klasická komedie o pěti dějstvích, která vtipným a neotřelým způsobem pojednává o chamtivosti a lásce v různých podobách. A jak se jmenuje? No pcheci L' Avare. Do čhéština pcheložené jakó La' komec. (Pokus o francouzský přízvuk, pardon).
Zajímavost #2
Proč zrovna Molière? Původ tohoto jména nebyl dodnes zcela objasněn, existuje několik verzí – podle jedné́ Jean-Baptiste Poquelin převzal jméno volnomyšlenkáře Molière d'Essertine (1600–1624), podle další́ mu učarovala obec Molières v oblasti Gard. Na jednom se však historikové shodují. Autor začal vystupovat pod pseudonymem proto, aby zachoval dobrou pověst jména Poquelin. Herectví totiž nebylo považováno za slušné, natož prestižní povolání.
Hra představuje humornou kritiku francouzské společnosti 17. století. Hlavní postavou je šedesátiletý Hákoslav, pardon, Harpagon, který je bohatý a patologicky lakomý. Pro peníze by udělal cokoli, třeba obětoval psa, babičku nebo vaši matku. Zkrátka kohokoli, s kým jen přijde do styku. Všechny navíc podezírá z krádeže, včetně svých dětí. Ty jsou nuceny peníze shánět všude možně po lichvářích, protože u svého otce nemají šanci pochodit.
Komedie je plná gagů, vtipných zápletek a usměvavých nedorozumění. Hlavní postavy reprezentují zástupce tehdejších společenských vrstev, v Lakomci konkrétně měšťanstvo. Molière v tomto díle krásně ukazuje, jak peníze v kombinaci s lakotou důmyslně degenerují lidský charakter a mezilidské vztahy. Harpagon by spíše zemřel, než aby se pokoušel předstírat, že umí být společensky přijatelný dobrák.
V nejznámější filmové adaptaci Lakomce z roku 1980 si Harpagona zahrál sám mistr komedie Louis De Funès
Zajímavost #3
V divadle Palais Royal se Molièr cítil jako doma. Aby také ne, se svým souborem zde působil krásných 13 let (v období od roku 1660 do 1673). Po autorově smrti sloužila budova jako opera a později vyhořela. Následně musela zvolnit tempo, začala dělat jógu, zlepšila si cirkadiánní rytmus, zjistila, že celý život není jen práce a začala se více věnovat rodině. (A pak, že mohou vyhořet jen lidé.)
Hodný Kevin Spacey
„Je vidět, že si lidi nejvíc získáte, když předstíráte, že máte stejnou povahu jako oni, když po nich papouškujete jejich názory, vynášíte do nebe jejich chyby a tleskáte všemu, co dělají.“ (Molière, Lakomec)
V Molièrově repertoáru nepředstavoval Lakomec žádnou žánrovou odchylku. Inscenace splňovala atributy všech jeho ostatních děl, které sice byly oblíbené, ale některými také sveřepě zatracované. Autor se věnoval tzv. nízkému dramatu, především komedií a frašce, ale také bajce, tragikomedii, satiře, rovněž se hojně inspiroval komedií dell'arte.
Jeho veselohry byly dedikované zejména dobové kritice mravů a společenských poměrů. Molière jejich prostřednictvím zesměšňoval měšťáky, snobskou šlechtu a také církev, která proti jeho tvorbě konstantně brojila. Nezřídka se stávalo, že církevní hodnostáři prosadili zákaz některých jeho inscenací. Nejvíce jim ležel v žaludku Tartuff (1669), v němž Molière kritizoval náboženský fanatismus.
Autorův kritický záběr byl však mnohem širší. Za svůj život se stal výborným pozorovatelem lidských neřestí a mravů – vedle některých ze sedmi smrtelných hříchů kritizoval také cynismus nebo postavení žen ve společnosti. Znáte film Sedm s Bradem Pittem a Morganem Freemanem? Tak Molièr by byl něco jako hodný Kevin Spacey.
Zajímavost #4
Věděli jste, že Kevin Spacey nechtěl být v úvodních titulcích filmu Se7en (1995)? Hlavním důvodem bylo, aby udržel svou roli v utajení a divák do poslední chvíle netušil, kdo bude hlavního záporáka filmu hrát. Ale to jsme už trochu odbočili.
Nadčasovost, společenský dopad a Mamon novým božstvem
Společenský dopad autorových děl byl opravdu mimořádný a neustále rostl. Někteří historikové dokonce zastávají názor, že Molièrova díla postupně podkopala legitimitu tradičních francouzských institucí a umožnila vytvořit myšlenkové podhoubí pro Velkou francouzskou revoluci (1789–1799).
Ikonický obraz Eugèna Delacroixe Svoboda vede lid na barikády z roku 1830 představuje alegorický výjev z francouzské revoluce.
Nesmrtelnost Lakomce spočívá rovněž v tom, že je svým obsahem aktuální i v dnešní době. Vztah lidí k penězům se totiž od dob barokní Francie vlastně moc nezměnil. Mnozí by naopak mohli tvrdit, že je současnost mnohem horší a Mamon se stal globálně uctívaným božstvem.
Bylo by však pošetilé myslet si, že Molièr byl ve svých hrách pouze kritický. Zásadním tématem většiny jeho her je také láááska. Koneckonců i v Lakomci je silně akcentována a stává se hlavním hybatelem děje: Harpagonova dcera Eliška miluje Valéra, její bratr Kleant zase Marianu, jenže na tu má zálusk i samotný Harpagon… Ale už ani muk, zbytek musíte zjistit sami na MírPlay.
Intermezzo: Cesta do mělčin študákovy duše
Postavy:
LUDĚK, student
Paní KALINOVÁ, vážená profesorka
Slečna ČERNÁ, praktikantka
Děj se odehrává v učebně oktávy v blíže nespecifikované budově všeobecného gymnázia.
KALINOVÁ: Luďku, tak se posaďte. Didaktický test jste zvládal jen taktak. Doufáme, že o to víc budete excelovat v povinné četbě. Vytáhněte si číslo.
ČERNÁ: Aaa, Lakomec! To jste si nemohl vybrat lehčí otázku.
LUDĚK: Sakra.
KALINOVÁ: Prosím?
LUDĚK: Lakomec je… italský román… z osmnáctého století.
KALINOVÁ: Ne, ne a ne.
LUDĚK: Co?
ČERNÁ: Luďku, povedl se vám hattrick, tak tomu ve fotbale říkáte, že? Zkuste se soustředit. Netrefil jste zemi, žánr ani dobu. Která země je ještě dobrá ve fotbale?
LUDĚK: Tak asi Francie. Takže francouzský romá… nebo teda hra. A doba někdy sedmnáct set?
KALINOVÁ: To se mě ptáte? Jste o sto let vedle.
LUDĚK: Tak šestnáct set něco.
ČERNÁ: Trefa. A kdo je autorem?
LUDĚK: Ten…
KALINOVÁ: Ano?
LUDĚK: Shakespear?
KALINOVÁ i ČERNÁ: ???
Tady musíme Luďka zastavit. Trochu jsme doufali, že nám pomůže odkrýt poslední faktické střípky, bohužel se nám chlapec vůbec neučil a má hlavu jak řešeto. Kde ale selhala domácí příprava, pomůže Jaroslav Vrchlický. Tento slovutný spisovatel a překladatel v oduševnělém prologu svého překladu Lakomce z roku 1899 objasňuje čtenáři původ hry:
„Látka [Lakomce] jest vzata z Plautovy veselohry Aulularia, ovšem jen ve hlavních obrysech, ale zcela s opačným zbarvením; kdežto u Plauta jest celek rozmarnou fraškou, zvedá se Lakomec svým pochmurným zbarvením z rámce veselohry k úchvatné výši tragické.“ Abychom Vrchlického doplnili: Hru Aulularia napsal římský dramatik Titus Maccius Plautus v roce 195 př. n. l. a do češtiny je překládaná jako Komedie o hrnci.
Kromě toho, že měl Jaroslav Vrchlický (1853-1912) majestátání knír, který jsme pracovně pojmenovali „jorkšír“, byl také velice zdatným překladatelem francouzských děl do češtiny.
Hlavní ingredience úspěchu
Vrchlický jakožto velký znalec Molièrova díla věděl, že Lakomec je kompozičně spíše průměrný (má klasicky 5 dějství) a není tak formálně propracovaný jako ostatní autorova díla. Jaká je tedy klíčová ingredience, díky které se inscenace zapsala do kánonu světového dramatu? Vrchlický má jasno: „Mistrovsky vykreslená titulní figura – Harpagon.“
A vskutku, u málokteré hry platí, že její adaptace je natolik úspěšná, nakolik se v ní blýskne herec hrající hlavní roli. Věhlas Harpagona rostl s každým jeho obsazením. Není proto divu, že se v Česku této role chopily ty největší herecké persony. Chorobného lakomce si na tuzemských jevištích zahráli třeba František Filipovský, Miloš Kopecký, Boris Rösner, Viktor Preiss, Bolek Polívka… a v Divadle Mír samozřejmě Vladimír Polák!
Kritiky i diváky opěvovaný herec nejdříve Národního divadla moravskoslezského a nyní Divadla Mír, člověk s pronikavým pohledem kalouse ušatého a charismatem George Clooneyho, mistr Vladimír Polák.
Zajímavost #5
Roli Harpagona si v Česku zahrála i žena, herečka Luba Skořepová. A zvládla to výborně!
Konečná zastávka: Divadlo Mír a MírPlay
Pár odboček, nespočet kruhových objezdů, několik jednosměrek a hrst slepých uliček… Ale jsme tady! V blízké přítomnosti. Lakomec měl v Divadle Mír premiéru 1. června 2019. Odehrálo se celkem 47 představení, ve kterých excelovalo na 14 herců (od těch hostujících jako byli Vladislav Georgiev, Kateřina McIntosh, Zdena Przebindová či Michaela Rykrová, po herce z mírového souboru Alberta Čubu, Robina Ferra, Michala Sedláčka, Kristýnu Lipinovou, Marii Annu Kupcovou, Beátu Hrnčiříkovou, Ondřeje Malého, Bořivoje Čermáka, Ladu Bělaškovou a samozřejmě Vladimíra Poláka v titulní roli). Za tu dobu hru vidělo bezmála 15 000 diváků!
V sobotu 17. prosince 2022 měl ale Lakomec v Divadle Mír derniéru, v repertoáru byl tedy krásných tři a půl let. Zatímco u jiných divadel představují poslední představení konec jedné etapy, v Míru to byl začátek nové éry. Poslední věta zní možná až moc osudově, ale je to tak. Hned po derniéře jsme totiž našeho Lakomce umístili na MírPlay. Podívejte se na trailer:
Z divadelního jeviště se tak přesunul rovnou na jeviště digitální, kde ho lze zhlédnout kdykoliv a kdekoliv budete chtít. Můžete si tak udělat divadlo u vás doma a vychutnat si Harpagona a celou jeho bandu na webu, v aplikaci pro chytré TV a nově také v aplikaci pro mobilní telefony. MírPlay je totiž dostupný všude, podobně jako Indulona.
Předem avizujeme, že stejně jako vše ostatní, co prošlo naším divadlem, i mírový Lakomec je prostě speciální. Tato bránice trhající komedie je zaručeným receptem na chamtivost, trable s láskou a hlavně trudomyslnost. V inscenaci samozřejmě vedle Vladimíra Poláka v roli Harpagona excelují i další mírové herečky a herci, kteří vám ze sebe ukážou skoro vše (u některých hereček to platí doslova). V záznamu uvidíte Alberta Čubu, Robina Ferra, Michala Sedláčka, Beátu Hrnčiříkovou, Michaelu Rykrovou, Marii Anna Kupcovou a Ondřeje Malého. Teď už vám nezbývá nic příjemnějšího než se pohodlně usadit a vychutnat si našeho online Lakomce plnými doušky!
Zajímavost #6
Novou mobilní aplikaci MírPlay si můžete stáhnout do svých iPhonů a iPadů na Apple App Store a do svých telefonů s Androidem na Google Play (ano, Google od nás to jméno okopíroval, i když ho měl o 12 let dříve. Ach ty Googlovské stroje času… Proklínáme tě doktore Emmette Browne!)
