Již od dětství se vyznačoval ohromující láskou k živému umění. Ve své rodné vísce často recitoval stromům a snažil se je přimět k dialogu. Na střední škole chtěl inscenovat divadlo se školními uklízečkami, což mu bylo rozmluveno třídním učitelem. Nepolevil a snažil se s kolektivem kuchařek nastudovat budovatelské drama Parta brusiče Karhana. Zasáhlo ale ředitelství, které bylo toho názoru, že si přece nenechá rozvracet socialismus, a pod hrozbou vyloučení byly veškeré divadelní aktivity Petra Bergera nemilosrdně udušeny. To mělo pravděpodobně za následek, že místo na vytouženou DAMU nastoupil na zcela neuměleckou a neprestižní lékařskou fakultu. Ale ani tam se jeho divadelní geny nezapřely. Na pitevně se například pokoušel hrát pimprlové divadlo a při zkoušce z anatomie recitoval monology z válečných dramat. Jelikož všechny vyučující a docenty zatvrzele oslovoval „pane režisére", všichni mu věštili brzký konec studia. Kupodivu k tomu nedošlo a nakonec získal titul medicinae universae doctor. Rok jeho promoce byl rokem sametové revoluce, a byť věděl, že stranický diktát mu již nehrozí, a stále toužil po divadelních prknech, bylo mu nakonec souzeno nemocniční linoleum.
Postupem doby se jeho oborem stala kardiologie, ale mezi kolegy lékaři si získal věhlas především v oboru uměleckém. Známé jsou hlavně jeho předoperační rituály. Než je pacient uspán, zpívá mu doktor Berger slavné operní árie - často pak není nutné pacientovi podávat anestetika, ztratí vědomí sám od sebe. Během akutní srdeční operace vede se srdcem pacienta regulérní dialog a před náročným operativním úkonem praktikuje baletní rozcvičku. Všechny tyto dlouholeté zkušenosti nakonec poprvé zúročil na jevišti Divadla Mír, kde hraje důležitou a zásadní roli domovníka. A dávný sen tak došel svého naplnění.