Zápisky z mírových cest – Český Krumlov

V polovině dubna jsme se vypravili na víkendový zájezd do malebného Českého Krumlova, kde jsme si pro diváky zdejšího Městského divadla připravili dokonce dvě naše nejnavštěvovanější představení – Kdo je pan Schmitt? a Dva úplně nazí muži. Nyní vám přinášíme menší ohlédnutí a fotky z celého víkendu.

Sobotní sraz v sedm hodin ráno před Mírem byl pro mnohé sám o sobě docela náročným počinem, nicméně následující šestihodinová cesta autobusem některým slibovala dodatečný čas ke spánku. Dvě dodávky s kulisami a rekvizitami vyrazily z Ostravy dokonce již okolo páté hodiny ranní tak, aby byly v cíli s dostatečnou časovou rezervou na postavení scény. Ale zpět k autobusu. Původně jsme měli jet skoro všichni společně jedním autobusem, nicméně pracovní povinnosti některých herců tento plán zhatily. Někdo ještě ten den natáčel v Praze, jiný/jiná měl/měla zkoušku ve svém domovském divadle, a tak se třeba Albert Čuba, Štěpán Kozub, Pavlína Kafková či Pavla Gajdošíková nakonec dopravili po vlastní ose. My ostatní jsme jeli již zmíněným autobusem, což vzhledem k našemu počtu 8 pasažérů působilo docela vtipně. Alespoň jsme se nemuseli prát o to, kdo bude sedět u okna. Poklidná šestihodinová cesta uběhla kupodivu docela rychle. Samozřejmě jsme absolvovali několik zastávek na čerpacích stanicích, v McDonaldu, a dokonce došlo i na kultovní jídlo všech českých výletníků – na řízky a chleba v alobalu, které jsme mohli Majdě Tkačíkové jen tiše závidět.

Český Krumlov je turistické a kulturní centrum Jižních Čech a jedno z nejkrásnějších měst České republiky, což se také podepisuje na návštěvnosti turistů, kteří k našemu překvapení pocházejí nejčastěji z asijských států. Po příjezdu jsme si prohlédli divadlo, ve kterém už naši kluci šikovní měli skoro postavenou scénu na Schmitta. Městské divadlo je po Zámeckém barokním divadle a Otáčivém hledišti třetí a zároveň nejmladší místní divadelní scénou, která bude letos slavit 26 let své existence. Divadelní budova, jejíž historie sahá až do počátku 17. století, se nám velice líbila. Už jsme se nemohli dočkat, až se většina z 280 červených sedadel večer zaplní diváky, kteří naše herce a repertoár Divadla Mír uvidí pravděpodobně poprvé v životě.

Při tomto zájezdu jsme vsadili na Sébastiena Thiéryho a jeho absurdní komedie. Krátce po začátku sobotního představení Kdo je pan Schmitt? bylo jasné, že tento typ humoru není populární jen v Ostravě, ale i kdekoliv jinde. Mírná nervozita způsobená novým prostředím a neznámým publikem z herců docela rychle opadla, a tak mohli naplno rozjet skvělou komedii plnou bizarních zvratů. Lidé se smáli a tleskali, což je vždycky ta největší odměna. Po představení jsme samozřejmě všichni chtěli krátce (a ve vší slušnosti) někde posedět, například u Kolalokovy limonády či perlivé vody, k našemu překvapení jsme ale po 22. hodině nenašli vhodný otevřený podnik. Nemluvě o tom, že v pár otevřených restauracích jsme se dokonce setkali s docela nevybíravým chováním. Snad jsme jen měli smůlu a špatně jsme hledali, nicméně první večer našeho zájezdu tak skončil spíše mírným zklamáním, které však nepramenilo z představení, z divadla a už vůbec ne z diváků, takže na tom tolik nezáleželo…

Neděle zprvu patřila zejména prohlídce zámku a celého města, které nás svou krásou okouzlilo. Počasí sice nebylo zrovna ideální, ale to samozřejmě mírotvůrce neodradilo, a navíc v místních kavárničkách přece neprší, že? Mezitím se obměnilo naše osazenstvo, protože okolo čtvrté hodiny ranní museli vlakem odjet Robin Ferro a Magda Tkačíková zpět do Ostravy, ze které naopak odpoledne dorazila Pavla Gajdošíková. Byli jsme tedy kompletní a připraveni na druhé představení našeho zájezdu, kterým byla komedie Dva úplně nazí muži.

Krumlovští diváci záhy zjistili, proč se toto představení těší v Ostravě tak velké oblibě. Smích z hlediště ustál až s koncem první poloviny představení. Na začátku druhé půlky však na chvíli nebylo do smíchu nám v zákulisí a zejména pak osvětlovačům, kterým jaksi světla vypověděla službu. Vladimír Polák nastoupil na scénu a… tma. Vláďa alias pan Krečmer situaci zachraňoval improvizací. Podařilo se rozsvítit alespoň světla v hledišti, a tak se pokračovalo v poněkud „intimnější“ atmosféře. Nikoliv však proto, že se na potemnělé scéně objevila Pavla Gajdošíková coby prostituka (a ne nějaká herečka!). Za pár chvil se naštěstí podařilo světla nahodit, i když v trochu jiném nastavení, než bylo potřeba. Hlavně, že bylo světlo. Důvod tohoto výpadku se nám nepodařilo zjistit, zaslechli jsme však, že zdejší osvětlovací pult běží na operačním systému Windows, takže si můžete příčinu domyslet sami. :-)

Po představení jsme bleskurychle sklidili kulisy a vyrazili zpět směr Ostrava. Čekala nás opět šestihodinová cesta domů přes noční republiku. Jistě chápete, že z této cesty vám už žádnou zajímavou historku nepovíme, protože ji většina z nás prospala (naštěstí krom pana řidiče) a probudili jsme se až po příjezdu do Ostravy okolo páté hodiny ranní.

Děkujeme všem, kteří se na nás přišli do Městského divadla podívat. Doufáme, že si diváci naši návštěvu užili stejně jako my a budou na Divadlo Mír vzpomínat stejně rádi, jako my na Český Krumlov. Kdo ví, třeba se tam opět jednou potkáme.

Mírové deníky z Českého Krumlova