Ohlédnutí za premiérou a živé přenosy Trochu hodně mimo

V sobotu 7. března zažilo Divadlo Mír hned dvojí premiéru. Poprvé se odehrála nová autorská inscenace Trochu hodně mimo a naši diváci se také poprvé posadili přímo na jeviště, které se proměnilo v komorní scénu MírOFF. Měli jsme vlastně docela štěstí, že se premiéra vůbec uskutečnila, jelikož tři dny poté nastala opatření bezpečnostní rady státu s cílem zamezit šíření koronaviru, která zcela zastavili kulturní a sportovní život v celé České republice. Na konci tohoto článku najdete fotky z premiéry.

S prvotní myšlenkou komorní scény přišel samozřejmě náš principál Albert Čuba, kterého napadlo vytvořit zde „alternativní“ divadelní studiový prostor, ve kterém by dostávali větší prostor studenti konzervatoře. Tento nápad dále rozvinul umělecký šéf Štěpán Kozub, který navrhl tuto scénu nesoustředit výhradně na studenty, ale spíše nabídnout mírovým hercům, tvůrcům a případně i studentům zcela jiné herecké polohy na menším, komornějším, a tím pádem i intimnějším prostoru. Diváci tak budou svým oblíbeným hercům mnohem blíže, zkusí si, jaké je to chodit po „prknech, která znamenají svět“, a zároveň okusí jejich herecký talent z trochu jiné perspektivy, než na kterou jsou v Míru zvyklí. „Na MírOFF chceme uvádět komornější inscenace, které se budou dotýkat velkých témat. Zároveň se zde chceme pohybovat na hraně nějaké tragikomiky, což je případ také naší první inscenace Trochu hodně mimo,“ dodává Štěpán Kozub.

MírOFF jako prostor pro autorskou tvorbu

Prvotina komorní scény MírOFF s názvem Trochu hodně mimo je autorským dílem Štěpána Kozuba a Davida Vyhnánka, studenta režie bratislavské Vysoké školy múzických umení, kteří se zároveň ujali i režie. Hra se dotýká tématu, které ještě nikdo nikdy nezpracoval ani ve filmu, natož na divadle, a to tzv. dark webu.

„Vytvořit hru na téma dark web mě napadlo po zhlédnutí televizního dokumentu. Docela mě to zasáhlo. Říkal jsem si, že by bylo dobré toto téma zpracovat buď jako hraný film, nebo rovnou jako divadelní hru, kde by byla mnohem větší interakce s divákem. To téma si vyloženě říká o uvedení na menší scéně,“ popisuje Štěpán Kozub, jak se mu nápad na novou hru propojil s myšlenkou komorní scény MírOFF. Štěpán si zde zároveň poprvé okusil i post režiséra, což je práce, která ho vždycky zajímala, nikdy na to však nenašel dost odvahy. Přirozeně se tak spojil s Davidem Vyhnánkem, se kterým se zná ze školy, a tak věděl, že mají na divadelní tvorbu vcelku podobný pohled. Na Davidovi je totiž skvělé to, že krom režie se věnuje i psaní, a tak první hovory nad touto absurdní tragikomedií mohly započít začátkem léta 2019.

Co je to dark web aneb je libo vraždu, zbraně nebo drogy?

Za dark web je označována ta část World Wide Webu, která je umístěna na tzv. překryvných sítích využívajících internet a je přístupná pouze prostřednictvím speciálního softwaru. Dark web je součástí tzv. deep webu, do kterého spadají nejrůznější systémy vládních institucí, nemocnic, bank apod. Jedná se tak sice o legální síť, která umožňuje lidem přístup k internetu a ke svobodným informacím s vyšší úrovní anonymity a bezpečnosti, což má podstatný význam zejména v totalitních zemích, ve kterých je omezen svobodný přístup k informacím a k internetu, díky své anonymitě se však v hojné míře využívá také k ilegálním činnostem. 

Na dark webu si lze údajně kupovat drogy, zbraně, falešné identity, kradené kreditní karty, dětskou pornografii, lze si zde objednat vraždu (dokonce včetně způsobu jejího provedení), sdílet mučení, sebevraždy, rekrutují se zde členové Islámského státu apod. O to více jsou samozřejmě nezákonné aktivity na této síti monitorovány speciálními skupinami bezpečnostních složek po celém světě a již pouhým připojením a brouzdáním riskuje laický uživatel jisté problémy včetně hackerského útoku na svůj počítač. Běžný uživatel internetu se však samozřejmě nemusí ničeho takového obávat, omylem se na tuto síť nemá šanci připojit.

Běžný internet je jen vrcholem ledovce

Běžný internet tak, jak ho známe, tedy veškeré webové stránky, Facebook, YouTube, Google, Seznam a ostatní služby, které jsou volně přístupné běžným prohlížečem všem uživatelům internetu, tvoří pouze zhruba 5 % celkového obsahu World Wide Webu (laicky řečeno internetu). Těch zbylých cca 95 % pak spadá do tzv. deep webu, do kterého řadíme právě i dark web. Představme si to jako ledovec. To, co vidí běžní uživatelé internetu, je pouze vrchol nad hladinou, to, co se skrývá pod ní, je však běžnému uživateli skryto a je potřeba speciálního vybavení (softwaru), abyste se k tomuto obsahu dostali.

A jak na dark webu dochází k anonymním finančním transakcím? Využívají se zde kryptoměny. Ze začátku to byl nejznámější Bitcoin, ten je však pseudoanonymní a lze přes něj potenciálně dohledat i majitele účtu. Místo něj se tedy začala používat zcela anonymní kryptoměna Monero.

Základní myšlenkou dark webu je obcházení jakékoliv cenzury a zákonů, nikoliv však pouze z důvodu ilegálních aktivit. Publikují se zde informace a dokumenty, proti kterým by na běžném webu jinak zasáhla cenzura. 

Připojil jsem se na dark web

„Dělali jsme si na toto téma rešerše, sledovali jsme nejrůznější dokumenty a hledali informace na internetu. Dokonce jsem se na dark web i sám připojil za pomoci svých kamarádů, kteří studují IT,“ popisuje přípravu David Vyhnánek. „Samozřejmě jsem se nedostal přímo na nelegální obsah, kde se obchoduje se vším možným. Když se tam ale dostanete, vypadá to prakticky jako Aliexpress s drogami, vraždami apod. Operují tam obrovské mafie a dlouhou dobu se tím zabývá FBI i další bezpečnostní skupiny. Díky obrovské anonymitě a propojitelnosti celého světa jsou ale takřka nepolapitelní.“ 

Dva loseři chtějí rychlé prachy

Po nashromáždění všech možných informací začali autoři řešit, jak může být toto téma funkční pro dramatický text. Cílem nebylo vytvořit nudnou dokumentární inscenaci, právě naopak. Podařilo se vytvořit absurdní tragikomedii plnou černého humoru, která však obsahuje i jistou míru informativní a edukativní složky. 

„Chtěli jsme, ať je příběh pro diváka lépe uchopitelný, a tak jsme do něj zakomponovali příběh dvou mladých loserů – Fuča, kterého hraje Robin Ferro, a Richarda alias Ritchieho v podání Ondry Malého. Jsou to dva neperspektivní lidé, kteří jsou na přelomu třicítky a nevědí co dělat se svým životem. Nic nedokázali, nic nedělají, jen tak zevlují a jediné, co chtějí, jsou rychlé prachy, pokud možno bez práce,“ popisuje postavy Štěpán Kozub. To, že se tato dvě ztracená individua dostanou do temného světa dark webu, je samo o sobě poměrně bizarní představa. „Ta komika je vlastně postavená na tom, že se něco v podstatě neuchopitelného snaží uchopit někdo, kdo není schopen uchopit ani vlastní život,“ doplňuje David Vyhnánek. Tato absurdita také inspirovala autory k poněkud netradičnímu názvu hry. Po dlouhém hledání si nakonec řekli, „tak tohle je teda trochu hodně mimo!“, a v tom jim došlo, že každé slovo tohoto názvu vystihuje jednotlivé fáze inscenace. I když se vlastně slova navzájem vylučují (trochu–hodně). 

Příběh si samozřejmě doslova říká i o ženskou postavu. Saša, která je pro děj velmi zásadní, celý příběh pochopitelně značně zkomplikuje. V této postavě se budou navzájem alternovat dvě půvabné a nadané herečky, brněnská Dana Jaceková a ostravská Beáta Hrnčiříková. Poslední, poněkud tajemnou postavou, je Kovak, hybatel děje představující jakési ztělesnění dark webu, kterého ztvární Albert Čuba. 

„Takže jsi co, vole? Jsi chyba! Chceš být chyba, vole?“

Kostýmy i scénografii vytvořila Barbora Klenová. „Scéna je tvořena hyperrealistickým bordelem. Stejně tak v textu využíváme mnoho realistických replik, takže postavy vlastně mluví nedivadelně, ale o to přirozeněji a vulgárněji. Díky tomu máme obrovskou výhodu. Protože vtip určuje už samotný text a použitý jazyk. Když se text pak sejde i se situační komikou, je to jenom dobře,“ přibližuje David Vyhnánek. „Ten jazyk je tady doslova určující,“ pokračuje Štěpán Kozub, „v textu používáme mnoho tzv. vyhnívaček, kdy postava něco hrozně dlouho říká a nakonec vlastně neřekne téměř nic, což určitě všichni známe i z reálného života. Velmi často se tam opakuje slovo vole, což pro někoho může být čistá vulgarita, pro nás je to ale slovo charakterizující jazyk a povahu postav. “

Když nemohou diváci do divadla, musí divadlo za diváky

10. března došlo vzhledem k mimořádným opatřením bezpečnostní rady státu k uzavření všech kulturních zařízení nad 100 osob. Tato opatření se nadále stupňovala až po nouzový stav a omezení volného pohybu osob. Bohužel jsme tak stihli odehrát pouze dvě reprízy tohoto představení. V současné době nikdo netuší, jak dlouho bude tato situace trvat. Byli jsme ale jedni z prvních v celé ČR, kteří okamžitě zareagovali a začali živě streamovat na YouTube kanálu Divadla Mír. Chceme vás, naše milované diváky, totiž bavit i mimo zdi zavřeného divadla. Začali jsme improvizační show Třech Tygrů a také naší novinkou Trochu hodně mimo. Vzhledem k právům se totiž jedná o jedinou divadelní hru z našeho repertoáru, kterou můžeme takto živě přenášet na vaše obrazovky. Máme v plánu tuto tragikomedii hrát živě před kamerami ještě několikrát, nemusíte tedy zoufat, pokud jste první přenos prošvihli. Aktuální termíny vysílání zveřejňujeme vždy na Facebooku a Instagramu. V živém vysílání chystáme i další překvapení, takže nás nezapomeňte na Facebooku a YouTube sledovat. Streamování probíhá zdarma, pokud nás ale chcete podpořit jakoukoliv finanční částkou, můžete tak učinit na stránce podporuji.divadlomir.cz. Děkujeme!

Nyní se můžete podívat na fotky z premiéry. Další informace o insecenaci najdete v našem repertoáru.