Ohlédnutí za letní rekonstrukcí hlediště

Jak jistě víte, během letních prázdnin proběhla v Divadle Mír velká rekonstrukce hlediště, kterou jsme plánovali dlouhou dobu dopředu. Plány jsou však jedna věc a realita druhá… Hlavně co se termínů týče. Vše ale nakonec dobře dopadlo a hlediště nyní působí „větším“ dojmem, i když ono vlastně větší, respektive vyšší skutečně je. Pojďme se za touto rekonstrukcí ještě jednou ohlédnout.

Prakticky od založení divadla jsme si totiž byli vědomi nedostatku v podobě horšího výhledu ze zadních řad. Důvodem byla nevyhovující elevace hlediště, která vycházela z původní šikmé podlahy kina Mír. Pro potřeby kina byla tato elevace ideální, jelikož promítací plátno se nacházelo výše, než je naše divadelní jeviště, takže návštěvníci kina se dívali vzhůru, zatímco náš divadelní divák se dívá na jeviště dolů. Nejen, že jste ze zadních řad příliš dobře neviděli přes diváka sedícího před vámi, do zorného pole vám mohl navíc zasahovat i divák sedící ob jednu řadu. A to samozřejmě nebylo příjemné pro vás ani pro nás. Divák chce vidět a herec chce být viděn.

Co bylo konkrétně předmětem rekonstrukce? Na původní šikmé podlaze jsme vytvořili stupně, či chcete-li schody, které postupně zvýšily řady 7 až 17. Například poslední řada se zvedla o zhruba 1,2 metru, přičemž tyto výškové stupně samozřejmě řadu po řadě klesají až na úroveň řady sedmé, která již není snížená jako kdysi, ale naopak poskytuje jeden z nejlepších výhledů v hledišti, jelikož řady 6 až 1 jsou o něco níže na původní podlaze. Konstrukce je z ocelových svařených nosníků, na kterých jsou nainstalovány dvojité OSB desky. Celé je to pak samozřejmě pokryté novým kobercem, takže rozdíl oproti původní podlaze takřka nerozeznáte. Sedačky, na jejichž pohodlí máme od vás velmi kladné ohlasy, zůstaly původní. Stejně tak rozmístění řad.

Návrat k původnímu stropu kina Mír

Dalším bodem rekonstrukce bylo zvýšení stropu. Původní strop kina Mír totiž zakryli a snížili předchozí nájemníci, kteří zde provozovali vietnamskou tržnici. Pravděpodobně z důvodu vytápění a osvětlení tržnice zavěsili ke stropu podhledy s nepříliš vzhlednými zářivkami. Podhledy jsme nyní částečně odstranili. Nechali jsme pouze ty ve středové části stropu, které jsme nabarvili a zvedli o zhruba dva metry výše. Současná výška stropu tak prakticky odpovídá té, kterou mělo původní kino Mír, díky čemuž se nám na bocích odhalily původní oblouky a ochozy. Ty jsme se rozhodli zachovat a zároveň je využít k osvětlení sálu. Současné řešení tohoto osvětlení je však spíše prozatímní, do budoucna bychom rádi využili LED osvětlení ve formě pásů. I v kině Mír totiž byly za těmito ochozy umístěny dlouhé řady speciálních žárovek a my bychom se tomuto původnímu architektonickému záměru chtěli přiblížit, avšak za použití moderních technologií. Přesně tak to totiž máme v Míru rádi – respektování původního díla architektů za použití moderních metod a technologií. Nad poslední řadou hlediště se po zvednutí stropu odkryla i původní akustická stěna, která byla poplatná technologii tehdejší doby, tedy 30. létům minulého století. Jednalo se o sololit pokrytý textilií, ve kterém byl viditelný původní průraz sloužící kabině promítače. Dnes máme místo této kabiny divadelní byt, který jako první využil v minulé sezóně režisér Pavel Šimák při zkoušení Lakomce. Možná si to už nedokážete představit, ale pod kabinou promítače (dnešního bytu) a tedy v místě, kde nyní máme kabinu osvětlovače a zvukaře, se v tehdejším kině Mír nacházely lóže. Původní akustickou stěnu jsme tedy částečně odstranili a opatřili ji moderními panely z akustické pěny, které jsou samozhášecí a nehořlavé. Vylepšili jsme tak i kvalitu akustiky v sále.

Opravy se dočkal i strop nad jevištěm, ve kterém došlo k výměně pracovních zářivek za vzhlednější, nenápadnější a modernější čtverce. Nad jevištěm jsme tedy podhledy zanechali, což ale zapříčinilo, že na úrovni hrany jeviště vznikl rozdíl ve výšce stropu mezi hledištěm a jevištěm. Vznikla nám tam zkrátka velká díra, ve které by diváci viděli zavěšení jednotlivých podhledů, což by asi poněkud snižovalo estetický zážitek z divadla. Díru jsme tedy zakryli sametovou oponkou ušitou na míru. V rámci úprav jsme v divadle dále rozšířili skladovací prostory pro divadelní techniku.

Závod s časem

Náš původní optimistický plán počítal s tím, že 1. srpna už bude vše hotovo, nainstalují se sedačky, uklidí se, dáme si volno, klídeček, sluníčko a těšeníčko na novou sezónu. Protože ale nejlépe pracujeme pod tlakem, tak se tento plán samozřejmě zcela zhatil. Došlo k velkému časovému skluzu, co se týče termínů dokončení jednotlivých prací, který byl zapříčiněn mnoha různými okolnostmi. Ještě necelé dva týdny před prvním zářijovým představením tak bylo hlediště jako rozbombardované a jen málokdo věřil, že se vše stihne. Málem jsme už na první představení sezóny vyhlásili akci „židle a smetáky s sebou“. Ocelová konstrukce nebyla dokončená, všude okolo lešení, prach, špína a takový ten pocit, jakože se úplně nestíhá, ale nejde s tím vlastně nic moc dělat. Naštěstí jsme zabrali, prakticky všichni přiložili ruku, nohu i hlavu k dílu a vše se stihlo přesně tak, aby první návštěvníci, kteří přišli na představení 9. září, mohli již pohodlně sedět v čistém a zrekonstruovaném sále. To, že se ještě poslední úpravy a detaily dokončovaly zhruba 10 minut před vpuštěním diváků do sálu, přece nemusíte vědět, že? To víte, milujeme komedie, ale nepohrdneme i nějakým tím dramatem, když jde o práci na poslední chvíli.

Plány do budoucna

A jaké další stavební úpravy a novinky chystáme do budoucna? O příštích letních prázdninách bychom chtěli zvednout strop i nad jevištěm a určitě také chceme udělat kompletně novou oponu včetně systému jejího uchycení. To, co nás ale v současné době nejvíce tíží, je bezbariérový přístup do hlediště. Jsme si vědomi, že přístup do našeho sálu je pro vozíčkáře a diváky s omezenou pohyblivostí v současné době zcela nevyhovující. Již delší dobu se snažíme vyjednat podporu, abychom mohli zakoupit plošinu pro vozíčkáře, jelikož nás tento problém opravdu velice trápí a chtěli bychom Divadlo Mír zpřístupnit všem. Původně jsme doufali, že to stihneme zrealizovat ještě letos, jedná se však o velkou investici, kterou by náš napjatý rozpočet v současné době bohužel neunesl. Všem divákům na vozíčku se tímto velice omlouváme a doufáme, že si k nám v budoucnu, až bude vše hotovo, najdou cestu. Větší komfort bychom rádi poskytli i našim hercům, takže v plánu je i úprava hereckého zázemí a šaten, které aktuálně nejsou v úplně ideálním stavu. Sice to už není takový punk jako před třemi lety, i tak to ale žádná Broadway zatím stále není.

Další plány do budoucna počítají i s úpravou foyer, ve kterém bychom rádi jinak vyřešili osvětlení a podlahu. Pomalu tedy uvažujeme, jaký typ podlahové krytiny zvolit, jestli koberec, nebo nějaký jiný materiál. Pokud vás něco napadá, neváhejte se nám ozvat (ale koberec pro dětská autíčka nebereme). Současná podlaha je z původního materiálu, kterým bylo poměrně unikátní dvoubarevné teraso s pravidelnými geometrickými vzory. Bohužel do bývalého kina kdysi natekla voda, podlaha se celá zvedla a vytvořily se vybouleniny, které se musely vyřezat, čímž došlo k narušení původní souměrnosti onoho geometrického vzoru. Rádi bychom ho obnovili, respektive okopírovali, ale na jiné podlahové krytině, čímž bychom opět zachovali původní záměr architektů ze třicátých let. O jakou krytinu se však bude jednat, je zatím ve hvězdách. Více o historii a stavbě budovy divadla se dozvíte pod tímto odkazem.

Jak vidíte, děláme vše proto, abyste se u nás cítili co nejpohodlněji, co nejlépe viděli, slyšeli a bavili se. Doufáme, že se k nám přijdete podívat i v novém roce, už se totiž nemusíte bát kupovat vstupenky i do zadních řad.

Srovnání hlediště před a po rekonstrukci