Albert Čuba vydává knihu! Kdo je Herec k nepřežití?

Ano, čtete správně. Krom hraní, režírování, krocení zběsilých Tygrů a provozování vlastního divadla napsal náš principál Albert i vlastní knihu, kterou pokřtí v pátek 28. února v 16 hodin na Knižním festivalu Ostrava. Příběh je pochopitelně z prostředí, které je Albertovi nejbližší, tedy z prostředí divadla.

Pojednává totiž o jednom nepříliš úspěšném herci. V tomto rozhovoru se mimo jiné dozvíte i to, že Divadlo Mír klidně nemuselo vzniknout, kdyby se Albert místo toho naplno rozhodl věnovat kariéře spisovatele. Naštěstí to ale dobře dopadlo, protože je tady divadlo i kniha. Budeme se tedy na vás těšit na únorovém křtu Albertovy první knížky.

Alberta jako principála divadla, herce a režiséra známe. Ale Albert Čuba jako spisovatel?
Už od útlého dětství jsem neustále něco psal. Později jsem jednou za čas napsal něco rozsáhlejšího, a to je případ i mé knihy Herec k nepřežití, kterou jsem napsal někdy na začátku mého angažmá v Komorní scéně Aréna. Jednalo se o rozsáhlejší text a první, kdo ho tehdy četl, byl Tomáš Vůjtek, tehdejší dramaturg Arény, který mi k němu řekl pár připomínek. Následně text dlouho spal. Vrátil jsem se k němu po x letech a začal ho průběžně upravovat a zveřejňovat na svém webu. Teď jsem se k tomu opět po nějaké době vrátil a udělal poslední velké úpravy, až z toho vznikla taková noveleta, kterou nyní vydávám knižně.

Kde se ten nápad, že Herce vydáš knižně, vzal?
Když člověk provozuje divadlo, tak je rád, když do něho někdo chodí, když člověk píše, tak je rád, když to někdo čte. Neměl jsem ale v tomto oboru žádné kontakty ani zkušenosti. V minulosti jsem se pokoušel občas nějaké nakladatelství oslovit, ale nikdy z toho nic nebylo. Pak jsem objevil zajímavý projekt Pointa, díky kterému si mohou autoři vydat svou vlastní knížku. Není to však klasický samonáklad, jedná se o startupový projekt založený na principu podobném crowdfundingovým kampaním. Vše probíhá přes speciální aplikaci. Tato platforma mě zaujala, dokonce jsem se i setkal s jejími zástupci a byl jsem rozhodnutý, že to zkusím. Nakonec to ale dopadlo úplně jinak. Setkal jsem se totiž s Honzou Dvořákem a s Vasiliosem Chaleplisem, kteří provozují malé ostravské nakladatelství Bílý Vigvam a literární punk s názvem Harakiri Czurakami. Jsou to šikovní kluci. Honza Dvořák, který mimochodem přeložil i naši inscenaci Ráno po tom, se pohybuje v literárním a nakladatelském světě, a tak jsem ho požádal, zda by mi s tím pomohl. Poslal jsem mu text a on mi nabídl, že knížku vydají přímo v rámci svého nakladatelství Inverze. Tak se tedy stalo, že kniha skutečně vyjde a budeme ji křtít teď v únoru.

Kdo je Herec k nepřežití?
Knížka je o velmi špatném herci oblastního divadla, který si svůj netalent ale vůbec nepřipouští. Naopak je přesvědčen o své herecké genialitě. Kniha popisuje osudy tohoto špatného herce, protože i špatní herci mohou dosáhnout malých dílčích úspěchů. Název Herec k nepřežití vymyslel můj kolega Dušan Škubal, který už je bohužel v hereckém nebi. Jednou jsem přišel do herecké šatny Komorní scény Aréna, kde jsem se kolegů ze srandy zeptal: „Kluci, píšu o hercích. Nenapadá vás, jak by se to mohlo jmenovat?“ V tom ze sebe Dušan najednou vyrazil „Herec k nepřežití!“, nasupeně odešel a mě došlo, že to je přesně ono. Je mi hrozně líto, že si Dušan tu knihu už nebude moci přečíst. Alespoň mu bude na konci knihy patřit mé poděkování.

Jsou uvedené situace a postavy inspirované skutečností?
S ohledem na to, že to budou pravděpodobně číst moji kolegové, tak bych do těchto otázek nerad zabrušoval, abych z nich pak nemusel vybrušovat (smích). Určitě tam nejsou postavy, které jsou inspirované konkrétním člověkem (až na postavu, která je inspirovaná právě Dušanem). Každá postava je spíše „syntézou“ několika různých herců. Když si představíte mnoho různých špatných vlastností a všechny je promítnete do jedné bytosti, tak vznikne hlavní hrdina Milan Nikl. Inspirace skutečnými situacemi tam samozřejmě nějaká je, ale věci, které se udály třeba v průběhu pěti let, jsou zde koncentrovány do jednoho krátkého příběhu. Tím, že je to zredukováno na těch pár stránkách třeba do jednoho dne, tak to působí, že se takové věci dějí stále, ale tak to samozřejmě není.

Jak bude knížka obsáhlá a bude nějak ilustrovaná?
Bude to útlá knížka. Říkám tomu „vlakovka“, což je knížka, kterou byste měli stihnout přečíst třeba na cestě vlakem z Ostravy do Prahy. Ilustrace budou formou karikatur, které vytvořil Vlado Hroš. Ten si v knížce sám vybral konkrétní situace, které pak ztvárnil.

Kdy a kde se bude kniha křtít a kdo bude jejím kmotrem?
Křest Herce k nepřežití proběhne v pátek 28. února 2020 v 16 hodin na Knižním festivalu Ostrava, který se koná na výstavišti Černá louka. Kmotrem knížky bude herec pražského Národního divadla Igor Orozovič, který hraje také u nás v Míru ve hře Jak důležité je mít Filipa. A proč zrovna Igor? Právě proto, že je to herec Národního divadla a hlavní postava mé knížky samozřejmě touží na prknech tohoto divadla jednou stanout. Bude to tedy takový hezký oblouček. Hosty křtu budou také Tři Tygři, kteří tam ale budou sami za sebe, takže nečekejte nějaké scénky, spíše lidé dostanou prostor se nás na cokoliv zeptat. Tím, že jsem ale nikdy nic takového nedělal a nikdy jsem žádnou knížku nevydával, tak vlastně nevím, jak takový křest probíhá. I pro mě to bude premiéra. Předpokládám, že pak bude následovat i nějaká autogramiáda.

Kde bude možné si knihu zakoupit?
Zatím přesně nevím, jakým způsobem bude distribuce realizována. Určitě ale půjde koupit fyzicky v našem divadle a také na e-shopu Divadla Mír, který aktuálně připravujeme.

Kde na psaní bereš ve svém nabitém programu čas?
Teď mi právě na psaní už moc času nezbývá. Nežiju ale moc bouřlivým životem, takže když večer nemám představení a děti jsou už v postelích, mám na výběr zhruba toto: buď můžu pasivně čumět na bednu, nebo můžu hrát hry, nebo můžu číst, nebo můžu psát. Záleží na okolnostech, náladě a energii.

Máš rozepsaný scénář na nějakou divadelní hru?
Kupodivu jsem zjistil, že ze všech možných literárních žánrů je pro mě psaní divadelního scénáře nejnáročnější. Možná proto, že mám na sebe v této oblasti ty nejvyšší nároky. Je ale pravda, že jsme se Štěpánem Kozubem napsali něco jako divadelní hru, není to však, co se rozsahu týče, úplně ono. Možná z toho někdy vznikne třeba filmový scénář. Uvidíme.

Na internetu jsem dokonce našel audio stopy, ve kterých jsi povídky namlouval. Očividně ti to ale moc dlouho nevydrželo. Plánuješ do budoucna i audioknihu?
Ano, to by mohlo být zajímavé. Pakliže bude zájem, aby byla z Herce k nepřežití i audiokniha, tak bude zajímavé, když ji namluví sám autor, který je zároveň profesionálním hercem. To by mohlo být dobré.

Měl jsi napsání knihy na svém seznamu věcí, „které musíš stihnout, než umřeš“?
Asi ano. Psaní mě vždycky bavilo. Dokonce, když jsem se rozhodoval, jestli rozjíždět nové divadlo, tak jeden z protiargumentů, které mi zněly v hlavě, byl, že bych se místo toho mohl mnohem více soustředit na psaní. Takže tady byla varianta, že Mír nevznikne, zůstanu jako „řadový herec“ a do toho se začnu mnohem více věnovat psaní.

Co dalšího bychom na tom seznamu našli?
Ještě potřebuji napsat a zrežírovat film a taky bych chtěl zrežírovat nějaký velký hollywoodský film, respektive přizvat do českého filmu nějakou opravdu velkou hollywoodskou hvězdu, ale to asi nebude úplně realizovatelné. V Ostravě hlavně musí vzniknout velká filmová produkce a do toho se právě postupně vrháme.

Napsal jsi i jiné povídky mimo ty, které najdeme v knize? Nechceš je publikovat v Mírových listech?
Ano, občas někde něco zveřejním. To je dobrý nápad, že by se mohly mé povídky začít objevovat i v Mírových listech! Mám jich spoustu, většinou jsou to kratší věci. Některé jsou samozřejmě ovlivněny věkem, ve kterém byly napsány, takže dneska už nejsou moc použitelné, jiné jsou ale, myslím, relativně slušné. Mám rozepsané i nějaké věci, které bych chtěl časem vydat knižně.

Věnuješ se ještě nějaké další překvapivé tvůrčí činnosti, kterou před světem tak trochu tajíš?
Jo, docela se zabývám 3D grafikou (smích tazatele i Alberta), dělám „super“ 3D loga, které ale nikdo nikdy nikde nechce. (pozn. redakce: v Míru se pro to vžil termín „Čuba style“, který se snažíme pokud možno co nejvíce potlačovat :-) ). Co mě ale fakt zajímá a co bych chtěl jednou dělat, je tvorba počítačových her, respektive virtuálních světů. Mám spoustu nápadů na věci a světy, které by mohly ve virtuálním prostoru vznikat. Teď na to nemám čas, ale někdy v budoucnu bych se tomuto rád věnoval. Nejsem sice moc výtvarně zdatný, takže s tou 3D grafikou jen tak blbnu, ale rád koketuju třeba s herními enginy, jako je Unreal nebo CryEngine. Nezajímá mě to ani tak z hlediska her, chtěl bych spíše tvořit světy pro širokou masu. Vidím v tom obrovský potenciál například z hlediska vzdělávání, rekonstruování věcí, míst nebo staveb, které už neexistují, apod.