Drahoušek se loučí – v Míru se chystá první derniéra

K poslednímu představení naší hry Drahoušku, to chce drink! dojde už 24. května, pokud jste tuto povedenou konverzační komedii ještě neviděli, máte tak úplně poslední možnost to napravit.

Bohužel, všechno jednou končí a mezi znaky správně fungující divadelní scény patří i neustále obměňování repertoáru – vedle premiér tak jednoduše musí docházet i k derniérám. Světová premiéra komedie Drahoušku, to chce drink!, kterou napsal britský autor Lionel Goldstein, se v Divadle Mír uskutečnila už 29. dubna 2017. Nyní, po dvanácti úspěšných reprízách, přichází její rozloučení.

Zdena Przebindová jako Ann

Hra, které zaměstnanci divadla neřeknou jinak, než zkráceně Drahoušek, staví zejména na výkonech Zdeny Przebindové a Miroslavi Georgievové. Ty hrají nerozlučné kamarádky Ann a Debbie, které během návštěvy svého oblíbeného newyorského hotelu otevřeně hodnotí svůj dosavadní život i budoucnost. Dojde na vztek i slzy, stejně tak ale i na skvělý humor a čistou radost. Podobně jako v životě každého z nás. Vstupenky na vůbec poslední představení Drahoušku, to chce drink! zakoupíte na našem předprodejním portálu chcivstupenky.cz.

Rozhovor s Mirkou Georgievovou 

U příležitosti derniéry vám přinášíme rozhovor s představitelkou Debbie – Miroslavou Georgievovou. Ten byl zveřejněn v květnových Mírových listech. Známá ostravská herečka, pedagožka a režisérka v něm mimo jiné hovoří o nezapomenutelné světové premiéře Drahouška, které se zúčastnil i samotný autor.

Před více jak rokem (přesně 29. dubna 2017) se uskutečnila premiéra komedie Drahoušku, to chce drink!, ve které hrajete hlavní roli. Této události se zúčastnil i autor hry Lionel Goldstein, který kvůli ní přiletěl až z Londýna. Jak na tuto slávu vzpomínáte?

Ano, bylo skvělé, že Lionel Goldstein, autor hry Ann a Debbie (pan překladatel Pavel Dominik dal hře nový, trochu akčnější název Drahoušku, to chce drink!) přijel na naši premiéru. Pro mně osobně to byla první světová premiéra, ve které jsem hrála. A bylo, myslím, pro Divadlo Mír skvělou reklamou, že se pan autor premiéry zúčastnil. Pro mně i pro  Zdenu Przebindovou, mou hereckou partnerku, pana režiséra Petera Gábora, pana dramaturga Daniela Kozáka a pro celý tvůrčí tým, to byla velká čest, ale i velký závazek. Neznali jsme jeho představu o hře, věděli jsme, že neumí česky, byli jsme zvědaví, co po premiéře řekne. Byli jsme moc rádi, že se mu naše inscenace líbila. Řekl mi, že když psal mou postavu Debbie, tak si ji přesně takhle představoval. Jak povahově, tak i vzhledově. To mně překvapilo a pobavilo.

Na druhý den nás, inscenační tým a vedení Divadla Mír pozval na oběd. Bylo to velmi příjemné setkání, pan Goldstein je velmi veselý a otevřený člověk. Zajímal se o nás, o české divadlo, vyprávěl o sobě. Byl nadšený z představení, neustále nás chválil a nakonec řekl, že naše představení se kvalitou může srovnat s představeními na West Endu v Londýně.

Mirka Georgievová jako Debbie

Ačkoliv se Drahoušek v květnu dočká své již 13. reprízy a dohromady ho tak vidělo už několik tisíc diváků, stále jsou i takoví, kteří hru neznají a neví, co od ní čekat. Kdybyste takové lidi měla na Drahouška nalákat, co byste na hře vyzdvihla?

Drahoušek je hra, ve které hrají jen dvě ženy. Každá je jiná, každá zažila něco jiného, každá se dívá na život jinak. Přesto je něco zvláštního spojuje. Stráví spolu nějaký čas v hotelovém pokoji a postupně v něm dojde k mnoha konfrontacím, přiznáním i odhalením. Dojde k legračním situacím, ale i k slzám. A když už si myslí, že si řekly vše a nemůže je nic překvapit, přijde nečekaný závěr. Se Zdenou máme Drahouška velmi rády, jsme šťastné, že spolu můžeme být na jednom jevišti. A to se, myslím, v představení pozná. Každá repríza je pro nás svátek, připravujeme se na ni, pak začne a my se bavíme tím, jak běží, jak jedna druhé přihrává, jak pokaždé publikum reaguje jinak… Užíváme si i ten adrenalin být tam jenom dvě a spolehnout se jen jedna na druhou.

Společně s manželem Vladislavem tvoříte známý ostravský herecký pár. Divadlu se ale věnují i vaše děti. Co je k němu přitáhlo? Byli jste to vy jako jejich rodiče nebo si tu cestu zvolili sami? Jestli ano, překvapilo vás to?

Divadlo je pro mně zázrak, láska, životní potřeba. Dělat divadlo je sladké, krásné a opojné, ale i trpké, těžké a nespravedlivé. Proto vím, že k rozhodnutí dělat divadlo musí dojít každý sám, musí k tomu mít zvlášť hluboké důvody, aby člověk tuhle náročnou profesi zvládl. Proto jsme nikdy do jejich směřování nezasahovali a nechali jim svobodnou volbu. U dcery Viktorie nám to bylo jasné už od dětství, že bude tancovat. A syn Jakub? Když přišel s nápadem studovat herectví na konzervatoři, musel si to před námi tvrdě obhájit a pořád obhajuje. Svým přístupem ke studiu, k práci. Ale na druhou stranu, když hlásám o divadle to, co hlásám, a děti vidí, čím s manželem žijeme, co to pro nás znamená, tak jsme naše děti určitě nějak ovlivnili.

Komedie Drahoušku, to chce drink! vznikla jako druhé představení Divadla Mír. S touto scénou jste tak vlastně provázána už od jejího začátku (Mír nedávno slavil první narozeniny). Co říkáte na to, jak se Mír za poslední rok změnil?

Tak především je fantastické, že vznikl! Věřím ve sny, touhy, vzdálené cíle… A když jsou hnány láskou, pokorou, pracovitostí a vírou, dějí se zázraky. A to se Albertovi podařilo. Má můj obdiv. Nejsem v tom divadle zase tak často, do jeho chodu a interních věcí nevidím, ale pokaždé, když přijdu na představení, všímám si, že se něco změnilo! A to je důležité. V divadle je nejhorší stagnace.

Miroslava Georgieová a Zdena Przebindová

Učíte na Janáčkově konzervatoři a také se angažujete v alternativní Staré Aréně (ať už jako režisérka, nebo herečka). Chystáte nějakou divadelní novinku?

Ano, na Janáčkově konzervatoři teď vedu druhý ročník. Spolu jsme ještě zavřeni ve třídě. (smích) Část třetího ročníku učím jevištní mluvu a tam ve volném čase začínáme pracovat na Nezvalově Manon. Pokračuji tak v práci se studenty, kteří chtějí udělat něco navíc. První, co takhle vzniklo, byl Mrožkův Striptýz a Kouzelná noc. Tyhle inscenace pak měly to štěstí, že se hrály ve Staré aréně. A ve Staré aréně právě režijně chystám pohádku, jméno ale zatím neprozradím. A s Pavlem Gejgušem zkouším představení Vlčice, kde hraji se svým mužem i se svým synem, což je úžasné. A pak už bude další sezóna a tam těch lahůdek bude spousta!

Ostravskou divadelní scénu znáte jako své boty – ať už z pohledu pedagoga, který připravuje největší „místní“ talenty, nebo jako zkušená herečka a režisérka. Co říkáte na její vývoj? Ostravská divadla vyhrávají prestižní ceny, dokonce se zakládají úplně nová a šikovných mladých také přibývá.

Víte, o tom už bylo tolik řečeno – že je Ostrava drsná a ryzí a zvláštní… Je. A pojmenovali to mnozí lépe, než bych to řekla já. Jsem v Ostravě od roku 1983. To jsem zde začala studovat. Pak jsem byla v Divadle loutek, v Olomouci, v Aréně, hrála jsem v Těšíně, v Opavě, v Divadle v Celetné v Praze, v NDM v Ostravě… Jezdím se koukat na představení po celé republice, a když je to možné, i do zahraničí. Můžu jenom říct, co na Ostravě miluji já. Herci se na sebe chodí dívat navzájem. Myslím tím, že herci z různých ostravských divadel chodí na představení svých kolegů. Není zde řevnivost, nenávist, rivalita a závist. Když přijdu do hospody, můžu si sednout ke kolegům od Bezručů, z Národního, z Arény i z Loutek. A to je parádní, protože jak řekl můj profesor herectví, pan režisér Bedřich Jansa, divadlo je spolupráce. Kdybychom dovolili, aby se mezi nás vkradla pýcha, zničila by nám všechny ty krásné věci, které dobré divadlo může člověku dát.

Žádné komentáře na "Drahoušek se loučí - v Míru se chystá první derniéra"